Výtahování…

Už jste někdy přemýšleli, jak absurdní, a vlastně i srandovní, je ježdění výtahem? Nejpřirozenější situace je, když jedete s někým známým. To prostě jdete, nastoupíte, aniž byste polevili v hovoru a jedete.

Jiná situace už nastává, když vás nastoupí několik a nikoho přitom neznáte. Každý hledí nepřítomným pohledem a i když se snažíte občas někoho přímo pozorovat, velice bystře kontrolujete, jestli se na vás taky náhodou nepodíval. Někdy se to povede, jindy ne a dost často se očima setkáte. V tu chvíli je opravdu směšné, jak oba „děsně“ nenápadně děláte, jako že nic (už teď se při té představě zase směju).   A co teprve ty kamenné tváře! Rozjasní se jen ve chvíli, kdy někdo z „cestujících“ vystupuje, tuctově pozdraví a všichni ostatní mu s úsměvem, připomínajícím spíš úšklebek, odpoví. Přejeme si hezký nebo úspěšný den, používáme slangové výrazy jako „zdravím“, „nashle“, „taky taky“ a je nám to vlastně úplně jedno. Jen jsme tak nějak splnili základy slušného chování. Zpestřením je cokoli, co se vymyká nebo když nám někdo něco pochválí…to se nám úsměv protáhne o trochu víc. A to i v případě, že zůstáváme ve výtahu už jako poslední a s přiblblým úsměvem se culíme sami na sebe v zrcadle ( pokud jedete modernějším výtahem) a instinktivně si poupravíme účes, outfit nebo třeba taky rozmázlé líčení (v případě dam…. nebo někdy možná i mužů?!).

Trochu jiná situace nastává, když nastoupíte s někým neznámým a ve výtahu zůstanete jen ve dvou. Přemýšlíte o tom druhém co je zač nebo o tom, co by se mohlo dít (v dobrém i špatném smyslu). Upozorňuji rovnou, že milostné hrátky tady nebudeme rozebírat a necháme to na představivosti každého z vás. Horší variantou, jak všichni víme,  jsou různá přepadení v prostorách výtahu, ale to je zase tak vážné téma, že ho radši taky vynecháme.

Pokud se sejdou muž a žena, nastupuje nevědomky přirozená lustrace spolucestujícího , která by mohla vypadat třeba takto:

Žena vyhodnotí: 1.) je mladý/starý, 2.) je hezký/ošklivý, 3.) je sympatický/nesympatický, 4.) je hezky oblečen/strašák, 5.) voní/nevoní a v případě uspokojivých odpovědí, 6.) je ženatý?…ten by stál za hřích…

Muž zbystří v případě: 1.) je mladá, 2.) je krásná…. ta by stála za hřích…nic víc ho v té chvíli vlastně ani nezajímá. Pokud 1. a 2. bod nesouhlasí, nehne ani brvou.

Jak se chováte při jízdě výtahem? Navazujete hovor? Odpovídáte, když naváže hovor ten druhý? Bojíte se? Hřešíte? Já většinou přemýšlím, co je kdo za člověka, kam jde nebo odkud asi přišel, proč je ten či onen smutný nebo veselý. Je ohromující, kolik lidských osudů se v tak malém prostoru může sejít…

Věřím, že až zase výtahem pojedete, vzpomenete si na tyto řádky a možná i nepatrný úsměv vyloudíte…a možná, že svým úsměvem nakazíte i ty ostatní. A protože je smích lékem na všechno,  prokážete sobě i ostatním velkou službu.

Já jezdím výtahem denně…většinou s kolegyněmi, takže mě se týká 1. odstavec tohoto článku…nastoupíme, povídáme, vystoupíme. Ale až ke mně jednou přistoupí pořádný fešák a naváže hovor, určitě se o něm dozvíte…slibuju 😀

Kupředu levá…

 …zpátky ni krok!…zpívalo se v proletářském pochodu v dobách mého dětství. Co se týče melodie, byla opravdu chytlavá a lehce zapamatovatelná. A včera se mi i se slovy znovu vybavila.

Začalo to nevinně telefonním hovorem s mou maminkou, které jsem se mezi řečí pochlubila dárkovým poukazem ke kulatinám.

„No vidíš, tak si aspoň něco koupíš“, ozvalo se na druhém konci…a začala vzpomínat: „taky jsem dostala tenkrát k padesátinám odměnu.“ a vyčíslila mi částku …BUM!…to byl přesně ten okamžik: kupředu levá, kupředu levá, zpátky ni krok, znělo mi v hlavě. Okamžitě jsem vzpomínala, jakou měla v té době výplatu a vyšlo mi, že to byla obdobná částka, jako zmiňovaná odměna. Možná ta odměna výplatu i o něco převyšovala. Nechci si nevděčně stěžovat, protože i skromný dárek přijímám s radostí a skromností, ale v tomhle případě jsme šli tak nějak zpětným krokem „kuzadu“ nebo co.  Kde se stala chyba? Už se neoceňují čerstvé padesátnice?

Už vím. Přišla jsem na to. Zatímco tenkrát byly padesátnice v tzv. předdůchodovém věku, byly vlastně oceněny za celoživotní práci.

Já jsem sice ve stejném věku, ale celoživotní práci budu mít za sebou asi tak za 13 let. Co se dá dělat.

   Však já si počkám 😀

 

 

 

Stará, mladá…

v padesáti…tak jak to se mnou vlastně je?

Jsem stará?…možná bych už mohla začít sepisovat paměti. To se v tomhle věku dělá, ne? Materiálu mám nastřádáno, myslím, dost…jsem zasloužilá trojnásobná matka,  teď už i čtyřnásobná babička a věkem už taky splňuji…

Jsem mladá?…z pohledu starších určitě. Takový šedesátník na mě jistě pohlíží jako na mladou „roštěnku“. Říká se: jsi tak stará, jak se cítíš…v tom případě se sama přikláním k téhle druhé možnosti.

A jak na mě pohlíží ostatní? To asi nechám na nich.

Každopádně to byly moc pěkné narozeniny. Dárky jsem už nečekala, protože když mi před Vánoci vypověděl službu starý šicí stroj,celá rodinka mi přispěla na nový. Bylo to trochu s předstihem, ale jsem už velká holka a věděla jsem, že narozeniny budou už jen symbolické.

V tom jsem se ale mýlila…od kolegyň jsem dostala úžasný dárek, který ocení všechny tvořilky, které považují šití, stejně jako já, za úžasnou věc…znají mě velice dobře 🙂

.IMG_20160308_200832

…a takové poukazy jsem dostala dva….moc a moc děkuji!

Zmiňovaný nový šicí stroj jsem dlouho vybírala a porovnávala různé typy a značky, abych nakonec dala přednost naší české  značce Veronica.

 V den narozenin jsem ovšem dostala další šicí stroj – nádherný a věrohodný dort…nechybělo vůbec nic…i jehla a špulka s nití na něm byla jedlá. Byl opravdu vynikající a autorku mohu doporučit tady.

 12804235_1122404574470886_1570966959_n

Překvapení pokračovala dál a já se nestačila divit…

Tolik květin jsem už hodně dlouho neměla pohromadě…

Kolega mi řekl, že jsem konečně dospělá…

Jubileem jsem si vysloužila dárkový poukaz i v zaměstnání…

Přecpala jsem se sladkým…zase budu muset začít cvičit…

ZÁVĚR: Všeobecně musím uznat, že ta 50tka není zase až tak špatná a depresivní, nebojme se jí a stárněme s grácii 🙂

 

 

 

 

 

 

 

Ještě nenastal čas…

…aby dosloužilo…mám na mysli tvídové sako.

Já, osobně, bych si s tím práci nedala, protože už dávno vím, kolik času zabere párání jakéhokoli oblečení, ale o to se tentokrát postarala má sestra. Z vlastní zkušenosti vím, že tomu musíte věnovat minimálně několik večerů a dopředu vlastně ani nevíte, jestli vám vyjde množství materiálu na plánovanou věc, aniž byste nemuseli sešívat kousky zpátky na požadovanou velikost.

Ani tentokrát jsem se tomu sice nevyhnula, ale nebylo to zase tak strašné.

Výsledek posuďte sami…

1010044

1010047 1010045 1010043 1010042 1010041 1010040

Výsledkem je prostorná kabela, do které se, kromě obvyklých věcí, vejde i notebook a svačina k tomu.

A jako bonus…praktické připínací pouzdro ze zbytků… na klíče, mobil, peníze, tužky, co bude potřeba.

 

A je to tady…

12768107_1117690541608956_4730789380478014298_o

…jedné noci přišla na svět moje 4. vnučka. Jmenuje se Olívie Rebeka, váží 3340g a měří 51cm.

12442863_1115046605206683_2079827057_n

Datum narození: 26.2.2016…jsem zvědavá, co jí tři 2 a dvě 6 do vínku nadělí…

 

Tuli tuli…

…tulipán.
V zahrádce sice teprve skromně vystrkují růžky, ale to bych nebyla já, abych si k tomu jaru trochu nepomohla.
Navíc budeme za měsíc slavit Velikonoce, takže se bude barevná dekorace určitě hodit. Výhodou je, že mi nezvadne a vodu také nemusím dolévat…to je super, ne?
Trochu Vás balamutím, protože si i tak nějakou živou dekoraci pořídím, ale i tato „trvalá“ dobře poslouží.
Tulipány mám moc ráda…škoda, že ve váze nevydrží moc dlouho. Ty na zahrádce nechávám v záhoně, protože se mi líbí, když po zimě konečně něco z bahnité půdy vyleze a každý den, když jdu kolem, se kochám.

 

1010006 1010007

Zprvu jsem myslela, že vytvořím tzv. zápichy na špejli, ale nakone jsem dala přednost klacíkům, které přesně dotvořily stonek. Barvy jsem volila výrazné i méně výrazné, co dům dal.

Vždyť k jaru barvy patří..
Pokud by měl někdo zájem, mám jich pár ještě v zásobě… stačí písnout.

 

Prázdniny…

skončily….myslím tím jarní. Ne, že bych to nějak prožívala, své děti mám už dospělé, ale zrovna v tomhle týdnu přijely s dcerou moje vnučky.

V baráku se sešly 3 holky ve věku 4 a půl roku, 2 roky a 6 měsíců. Všechno dohromady se plazilo, běhalo a skákalo v mém skromném malém pokoji, křičelo, brečelo, fňukalo a jásalo. Ty dvě starší si rychle poradily s malým prostorem a vzaly útokem mou postel, která se rázem stala bezvadnou trampolínou. Kdykoli přestal hlahol a bylo víc jak 5 min ticho,  pojala jsem podezření, co že se to děje…..A taky že dělo!….holky oždibovaly kytky na okně, schovávaly se pod peřinou a měly obrovskou radost, protože je u toho ze dvora pozoroval náš pes Barney.

V mžiku byly naše „princezničky“  jako racochejlové…účes alá nedbalá elegance 😀
IMG_20160206_140655IMG_20160206_140702IMG_20160206_140706
Ovšem dostat  je obě do záběru fotoaparátu se mi dlouho nedařilo…
Nakonec jsem jeden úspěšný pokus přece jenom měla…
IMG_20160207_125708
Vzácná chvilka klidu…nevýchovné, ale účinné…honem vařit kafíčko…

Když pominu šarvátky, brek a nejčastější větu: “ To je moje!“, tak to byla vlastně pohoda.
Nejmenší Andulka se z miminka stala batoletem, protože přišla na to, jak se posunovat, jak klečet na všech čtyřech a nakonec se sama i posadila.

Zprvu to byl jenom takový pololeh, následoval polosed a nakonec opravdový sed.
 IMG_20160207_125553IMG_20160207_125601 vt6wEe7PP2ttYIw-DkGGtyNlF1NlOwmc4h-OdrP-YstqykSm0CVnOZKB1IueDeAXm5nso4U IMG_20160207_081353
V jednu chvíli se hrdě otočila na ségru a sestřenku, a jakoby říkala: to koukáte, co? Sedím a koukám na pohádku jako vy!
IMG_20160207_134450
 
Vlastně to byl moc pěkný týden.
🙂
 

 

Kočky…

…na bílém a modrém podkladu. A k tomu jedny kola.
Penály na tužky, fixy, šminky…kdo si jak bude přát.

IMG_20160117_101535 IMG_20160117_101633 IMG_20160117_101709.IMG_20160117_101344

Znovuzrození…

…BROKÁTU.

Brokát je obchodní označení pro těžkou, bohatě vzorovanou tkaninu, obvykle se třpytivými nitěmi.
Tká se v atlasové vazbě, většinou s žakárovým ústrojím z přírodního nebo viskózového hedvábí. Zpravidla se přitkávají nitě s nerezavějícím kovem, například lurexem.
Jméno pochází od italského broccare – vyšívat. Tkaniny se dostaly do Evropy ve 13. století pravděpodobně z východní Asie 

(zdroj Wikipedie)

Pamatuji si tuto látku, nazývanou brokát, ze svého dětství, kdy se z něj šily večerní róby. Dlouhou dobu jsem se s ním potom nesetkala. Myslím, že se přílivem látek ze zahraničí, dostal neprávem do pozadí.

Nedávno jsem ovšem na něj náhodou narazila v prodejně látek, kde mě hned upoutal. A těch barevností!
Sice jsem šla nakupovat úplně jinou látku, ale znáte to…
Je to jako když jdete koupit POUZE pečivo a z obchodu táhnete plnou tašku všeho možného a říkáte si Sakra, ty rohlíky se ale prodražily!


Zakoupený kousek látky jsem proměnila v kabelku.

IMG_20160117_115936 IMG_20160114_162725 IMG_20160114_162819IMG_20160117_115949 (1)


Omlouvám se za nekvalitní fotky, ale jsem laik a brokát se nefotí moc dobře. Nemám tu správnou techniku…protkané nitky se lesknou a barva zaniká. Takže: kabelka je tmavě fialové barvy se stříbrným protkaným vzorem, kombinovaná černou koženkou. Z každého úhlu se naskýtá trochu jiný pohled a vzor se různě mění. Uvnitř jsou, pro mě nepostradatelné, kapsičky…na mobil, kapesníky, klíče apod…

 

Odhalení…

vánočního dárku, speciálně pro mou sestřičku.
Přála si „psaníčko“ do divadla.
Jak bude vypadat, bylo čistě jen na mně a velké mělo být tak akorát na peněženku, mobil, klíče a třeba kapesníčky.

IMG_9158IMG_9157IMG_9154

V době focení ještě chyběl stříbrný řetízek, aby bylo možno psaníčko přehodit i přes rameno, ale to už určitě zapojíte svou fantazii.