Kočky na střeše…

… se jmenuje tato látka, která posloužila na další kabelku z řady swoon. Trochu jsem ji „vylepšila“ uchem, které poslouží při nošení v ruce, i při zaplnění a rozložení kabelky. Původně jsem si myslela, že šiji menší psaníčko na doklady, ale po došití jsem zjistila, že v rozloženém stavu mi přesně na míru pasuje na můj malý cestovní notebook…takže hurá na cesty…

img_20160930_110531_resized_20160930_114001285

img_20160930_111034_resized_20160930_113940971

img_20160930_110507_resized_20160930_114018795

img_20160930_104705_resized_20160930_114219772

img_20160930_111057_resized_20160930_113915762

Velikost je tak akorát, na výšku 35cm (vejde se formát A4) a na šířku 30cm.

Hláška dne podruhé…

…vnučka Ellinka sedí v kuchyni na bobku a vysvětluje své mladší sestřičce: „Andulko, musíš počkat, sedni si tady na hovínko, jako já.“

Neděste se, myslím, že tím chtěla říct, aby si ségra vedle ní sedla na bobek…

😀

Hláška dne…

Jen krátce. Musím si tyhle hlášky fakt hned zapisovat, protože vím jak jsou pomíjivé a lehce upadnou do zapomnění.

Syn si včera vařil kafe a zatímco se vařila voda, sedl si vedle mě na sedačku. Trochu jsme povídali a po odmlce, koukaje skrz okno na dvůr, prohlásil: „Fuj, tam je vedro až sem!“

😀

Rest…

…který jsem samozřejmě musela napravit. Je to necelý rok, co jsem šila svým vnučkám hadrové panenky Dorotky. Panenky jsou 3, zatímco vnučky už mám 4. Když jsem jednoho dne listovala časopisem Marina, narazila jsem na medvídka, který je obměnou právě této panenky Dorotky, přitom s použitím stejného střihu. A bylo rozhodnuto. Ušila jsem medvědici Barunku. Výška 70 cm.

img_20160910_150024_resized_20160910_030154758

img_20160910_150536_resized_20160910_030602214

img_20160910_150424_resized_20160910_030618359

Děti mávají rády mazlíka v postýlce, který se dá navíc použít jako válecí polštářek.

Dáreček přinese Ježíšek. Že je to moc brzy? Rozhodla jsem se, že letos budu připravená a v naprostém klidu.

Jehlan…

…na jehly a špendlíky.

V tomto případě i s praktickými kapsami na nůžky, brýle nebo tužky. Inspiroval mě časopis Marina Quilt, který se mi dostal do rukou.

Sotva jsem došila poslední steh jehlanu, už jsem v něm měla zapíchnuto několik špendlíků a musím potvrdit, že je to opravdu u šití praktická pomůcka. Doteď jsem vybírala špendlíky přímo z krabičky, ve které jsem je koupila a nejednou jsem si pěkně popíchala prsty. To už se mě teď netýká…takže vzhůru do šití.

IMG_20160906_190354_resized_20160906_070751921

IMG_20160906_190410_BURST001_COVER_resized_20160906_070734900

IMG_20160906_190429_resized_20160906_070711216

IMG_20160906_190449_resized_20160906_070647305

Pro jednu kočku…

…kočky.

Velkoobjemová kabela na všechno, co potřebuje mladá maminka se svým klučinou na cesty. Všechny, co máme děti, víme kolik „zbytečností“ se musí vejít do kabelky….a nejlépe i s náhodným nákupem.

Co ty na to Leni?

IMG_20160821_184852

IMG_20160821_184543

IMG_20160821_184711 IMG_20160821_184739

Bude vyhovovat?

Fenomén zvaný Swoon…

…taky jsem byla polapena.

Na začátku jsem se pouze přidala ke skupince a zpovzdálí se kochala všemi výtvory, které se na zdi FB objevovaly. Už dokážu ocenit precizní práce a propracované detaily. Nemyslete, není to lehké i když máte nějakou praxi. U kabelek přichází nejtěžší okamžik v momentě, kdy všechny díly spolu s vnitřkem začnete kompletovat. Očekávaný výsledek se totiž přes všechno snažení vůbec nemusí dostavit. Testujete v tu chvíli svůj šicí stroj, jelikož sešíváte několik vrstev látky a výztuh najednou a ve většině případech ještě k tomu koženku. Pro domácí stroje je to dost velký zápřah, i když použijete tzv. krokovací patku. V nemalé míře ale testujete hlavně svoje nervy a trpělivost….párkrát jsem si i já dost hlasitě ulevila.

V mém případě jsem si zkusila kabelku nazvanou Ethel. Nedržela jsem se naprosto přesně střihu a zvolila  kombinaci látky a koženky….podotýkám zbytku koženky. A představte si, povedla se mi školácká chyba u střihu koženky a já tak zkazila skoro půlku materiálu….ani nevím jak, ale měla jsem střiženou 2x pravou stranu kabelky.No nic, musela jsem si poradit jinak. Výsledek?

IMG_20160821_110618

IMG_20160821_153926

IMG_20160821_110634

IMG_20160821_153805

IMG_20160821_153858

Uvnitř jsou samozřejmě nezbytné kapsy…jedna na zip, druhá volná na mobil. V předu velká kapsa, jištěna úzkou přezkou se zapínáním. Naležato se do kabelky vejde formát A4.

Přání skoro na počkání…

…včera odpoledne mě poprosil syn, abych mu ušila tašku na tablet. Když mi líčil důvody, vypadalo to, že by jí vlastně využil už tentýž večer a ještě by mohla mít kapsu na další potřebné věci a popruh na rameno  😀

Myslím, že když něco začnu šít, sedím u toho klidně do rána a hotovo mám poměrně brzy, ale zázraky opravdu dělat neumím. Už teď jsem trochu se šitím na štíru, když trávím čas hodně venku. Ke stroji usedám méně a méně. Řekla bych, že jsem spíš zimní švadlena…

Ale co se slíbí, musí se splnit…neboj Leni, taky už mám skoro hotovo..

A tady je noční dílo.

 

IMG_20160612_105521

 

IMG_20160612_173947

 

IMG_20160612_105840

Místo tabletu mi jako mustr posloužila kniha Ferda Mravenec, kterou tady čteme s vnučkou…má stejné rozměry …
IMG_20160612_105616

Venkovní kapsa je hluboká až ke dnu, aby se do ní vešla třeba nabíječka.

IMG_20160612_105559

 

IMG_20160612_174024

Obojetná…

…crossbody taštička. Pro maminku přes rameno, pro mimčo na kočár….obsahem podle situace.

Materiál jsem zvolila ze zásob doma, příjemné černé koženky, červené prvky jsou recyklované z nějaké cestovní tašky nebo batohu, ani už nevím, od koho jsem zbytky měla…možná někdo pozná…

 

IMG_0674

IMG_0679

IMG_0667

13045687_1155523617825648_1760936626_n

Výtahování…

Už jste někdy přemýšleli, jak absurdní, a vlastně i srandovní, je ježdění výtahem? Nejpřirozenější situace je, když jedete s někým známým. To prostě jdete, nastoupíte, aniž byste polevili v hovoru a jedete.

Jiná situace už nastává, když vás nastoupí několik a nikoho přitom neznáte. Každý hledí nepřítomným pohledem a i když se snažíte občas někoho přímo pozorovat, velice bystře kontrolujete, jestli se na vás taky náhodou nepodíval. Někdy se to povede, jindy ne a dost často se očima setkáte. V tu chvíli je opravdu směšné, jak oba „děsně“ nenápadně děláte, jako že nic (už teď se při té představě zase směju).   A co teprve ty kamenné tváře! Rozjasní se jen ve chvíli, kdy někdo z „cestujících“ vystupuje, tuctově pozdraví a všichni ostatní mu s úsměvem, připomínajícím spíš úšklebek, odpoví. Přejeme si hezký nebo úspěšný den, používáme slangové výrazy jako „zdravím“, „nashle“, „taky taky“ a je nám to vlastně úplně jedno. Jen jsme tak nějak splnili základy slušného chování. Zpestřením je cokoli, co se vymyká nebo když nám někdo něco pochválí…to se nám úsměv protáhne o trochu víc. A to i v případě, že zůstáváme ve výtahu už jako poslední a s přiblblým úsměvem se culíme sami na sebe v zrcadle ( pokud jedete modernějším výtahem) a instinktivně si poupravíme účes, outfit nebo třeba taky rozmázlé líčení (v případě dam…. nebo někdy možná i mužů?!).

Trochu jiná situace nastává, když nastoupíte s někým neznámým a ve výtahu zůstanete jen ve dvou. Přemýšlíte o tom druhém co je zač nebo o tom, co by se mohlo dít (v dobrém i špatném smyslu). Upozorňuji rovnou, že milostné hrátky tady nebudeme rozebírat a necháme to na představivosti každého z vás. Horší variantou, jak všichni víme,  jsou různá přepadení v prostorách výtahu, ale to je zase tak vážné téma, že ho radši taky vynecháme.

Pokud se sejdou muž a žena, nastupuje nevědomky přirozená lustrace spolucestujícího , která by mohla vypadat třeba takto:

Žena vyhodnotí: 1.) je mladý/starý, 2.) je hezký/ošklivý, 3.) je sympatický/nesympatický, 4.) je hezky oblečen/strašák, 5.) voní/nevoní a v případě uspokojivých odpovědí, 6.) je ženatý?…ten by stál za hřích…

Muž zbystří v případě: 1.) je mladá, 2.) je krásná…. ta by stála za hřích…nic víc ho v té chvíli vlastně ani nezajímá. Pokud 1. a 2. bod nesouhlasí, nehne ani brvou.

Jak se chováte při jízdě výtahem? Navazujete hovor? Odpovídáte, když naváže hovor ten druhý? Bojíte se? Hřešíte? Já většinou přemýšlím, co je kdo za člověka, kam jde nebo odkud asi přišel, proč je ten či onen smutný nebo veselý. Je ohromující, kolik lidských osudů se v tak malém prostoru může sejít…

Věřím, že až zase výtahem pojedete, vzpomenete si na tyto řádky a možná i nepatrný úsměv vyloudíte…a možná, že svým úsměvem nakazíte i ty ostatní. A protože je smích lékem na všechno,  prokážete sobě i ostatním velkou službu.

Já jezdím výtahem denně…většinou s kolegyněmi, takže mě se týká 1. odstavec tohoto článku…nastoupíme, povídáme, vystoupíme. Ale až ke mně jednou přistoupí pořádný fešák a naváže hovor, určitě se o něm dozvíte…slibuju 😀