Ach ta láska…

Moje kamarádka mi před pár dny napsala: „Zamilovala jsem se, je to nádhera!“
Hned mi vyloudila úsměv na tváři. Opravdu jí to přeju a kdybych uměla čarovat, mávla bych kouzelným proutkem a zaklínadlem zajistila, aby to bylo na věky.

V práci jsem nadhodila zmiňované téma a to byste koukali, jaká debata se rozpoutala!
Všechny jsme se vrátily do zamilovaných let a prvních pokusů o sblížení s opačným pohlavím. Případ se stejným pohlavím v práci nemáme, takže se bez výjimky jedná o mužský protějšek.
Ozývaly se vzdechy, jak ten či onen byl vtipný, ochotný, obětavý a dokonce i romantický, všímající si své drahé polovičky. Každá z nás měla nějaký příběh. Nasmály jsme se, zanadávaly na mužské plémě, ale nakonec jsme se shodly, že bez partnerů by to nebylo ono.
Teda vlastně, až na mě. Moc jsem se nevyjadřovala nahlas a spíš jsem v ústraní dělala mrtvého brouka.
No, neprošlo mi to. Já věděla, že to přijde! To jsem si zase naběhla! Všechny oči se upřely na mě a já tušila příval otázek: “ Kdy si konečně někoho najdeš?!“…“Přece nebudeš pořád sama!“

Je o mně známo, že už jsem pár let sama, ale abyste tomu rozuměli…kdysi jsem byla vyměněna za 20letou slečnu, což nebylo příjemné a samozřejmě jsem nemohla takovému mládí konkurovat, ale dnes, s odstupem času a po několika vztazích, bych svému bývalému partnerovi vlastně chtěla poděkovat. Tehdy rozhodl on, dnes je to MÉ rozhodnutí. Možná si o mě kdekdo řekne, že jsem chudák a zoufalá, ale vězte, že je to jenom Vaše dedukce. Jak vysvětlit někomu, kdo už ani neumí být sám se sebou, že je to jen a jen moje rozhodnutí a že jsem došla k zvláštnímu klidu,spokojenosti a sebevědomí? Že jsem se postavila na vlastní nohy a uživila 3 děti, tenkrát ještě školou povinné? Že jsem je všechny zdárně dovedla ke vzdělání a plnoletosti? Že jsem studovala Vysokou školu? Že se ze mě stala osobnost, která si uvědomila svou cestu, cenu a své hodnoty? Že jsem poznala, že když si něco umanu, dokážu to?
Ano, jsem JINÁ…. a LEPŠÍ.
A když budu hodně upřímná, dnešní doba nepřeje vztahům a vlastně ani není z čeho vybírat. Za pár týdnů mi bude 49 let a potencionální partneři mi už sakra stárnou, když beru v potaz, že by byl můj partner o nějaký ten rok starší.
A zatímco mým vrstevníkům opačného pohlaví se obzory rozšiřují, protože stojí téměř na vrcholu pomyslného trojúhelníku a pozorně hledí směrem k rozšiřující se nižší věkové hranici, já už hledím jen kousek nade mě, právě na tu špici.
A tady máme adepty:
ŽENATÍ…
těch je všude plno a ti, kteří nejsou se svým vztahem spokojeni, by klidně své ženy podváděli, schovaní za výmluvy, že jim žena nerozumí a toužící po vyplnění toho, co jim doma po letech chybí…sex. A nejhorší na tom je, že by se potom klidně vrátili a přitulili ke svým ženám.
Ne, děkuji, nechci. Nechci a neumím být „ta druhá“ a čekat někde v koutě, jestli si na mě dotyčný udělá čas a nakonec trávit Vánoce a dovolené sama, protože ON musí být s rodinkou.

ROZVEDENÍ…
co si budeme povídat…po letech v manželství, vychovávaní dětí a letitého stereotypu se právě teď cítí volní a svobodní a rozhodně se nehrnou do nového svazku. Občasné schůzky, za účelem ukojení fyzických potřeb, jsou vlastně to pravé, co by chtěli. Dobře, nějaký ten výlet a společnou akci, by taky mohli zvládnout. Ale žádné společné bydlení, nedejbože společné peníze. Hezky každý pěkně za své a ve svým.
Ano, tohle může fungovat..Ale taky nic pro mě. Můj rozpočet je omezený a jsem si vědoma, že finančně zatěžovat dotyčného taky nemůžu dlouho a abych si všechno financovala sama, musela bych pracovat úplně někde jinde a nebýt tabulkově ohodnocena.

SVOBODNÍ…
divné samo o sobě. Jakmile je muž v našem věku ještě svobodný, hrozí někde v pozadí zdvižený prst a pravděpodobně v tom bude nějaký háček….mamánek?…podivín?…trdlo? A nejhorší věta, kterou znám, je: „Ale von je hodnej!“…Brrr.

ZAJÍČCI…
myslím tím mladé muže, kterým možná imponují starší ženy, ale taky nic pro mě, i když se to dneska stalo docela velkou módou. Děkuji, taky nechci, dětí jsem měla dost, takže nemám potřebu zase někoho kontrolovat, vychovávat a opečovávat.

Ale jak řekla moje šťastně zamilovaná kamarádka:

„Já vím, že je to klišé, ale opravdu teď věřím, že na každého někde čeká ta jeho druhá polovička.“

Nebudu tedy zarytě tvrdit, že už zůstanu sama, ale musíte chápat, že čekám na tu svou spřízněnou duši, až si zasloužíme jeden druhého.
😀

Jak jste na tom vy?
(Celkem: 6 ,Dnes: 1)

2 komentáře Ach ta láska…

  • Katka

    Acha ta láska…
    Tři slova a obsáhnou úplně všechno – to pěkné a i to, co by tam člověk klidně postrádal… Co by mu ve vztazích s radostí "chybělo"… V tom rozhodnutí, být sama, nejsi ani jediná, ani poslední, je "vás" víc 🙂 Jen to ve společnosti není až tak běžné, takže se asi nikdy nevyhneš úhlům pohledu, že jsi bohužel ještě nepotkala někoho, koho bysis s radostí nastěhovala do bytu a myla po něm černou linku z vany, někoho, komu bys uvolnila místo ve skříňkách s tím, že si svoje věci asi zabalíš do kufru a nebo si je rovnou nastrkáš do sklepa a někdo na koho v noci budeš mlaskat, protože má problém s nosní mandlí… Každopádně nevylučuji možnost, že se v životě určitě může najít někdo, pro koho tohle všechno uděláš a nejen, že Ti to nebude vadit, ale dokonce ani nebudeš vědět, že to děláš, protože Ti chemická reakce zaplaví mozkové spoje… Opojení je to sice krásné, ale netrvá věčně a pokud tu záplavu hormonů plynule nenahradí něco hlubšího a trvalejšího, je to jen dostihová dráha pro koníčky, taky dokola… Sice už nevlastním takovou porci naivity jako před deseti lety, ale pořád jsem přesvědčená, a asi je to už životní přesvědčení, že láska existuje a existuje v každém věku. A že ta láska způsobí, že tu vanu umyju (sice s reptáním, proč pořád já) a svačinu do práce taky namažu ze streotypu (neskákajíc do stropu radostí) a chrápání se snad taky nějak dá řešit… Ale s vědomím, že tak to prostě je a jsem vlastně i ráda, že to tak je, protože výměnou za to mám vedle sebe chlapa, který mi je partnerem, přítelem, rodinou…

  • Naprosto tomu rozumím a jak jsem psala, asi se vůbec nebráním nějakému soužití, jen se mi zatím prostě nezaplavily ty mozkové spoje. Jsem snílek, ale zároveň realistka a zatím jsem se dostala jen k tomu " narušení" soukromí. Třeba to jednou bude jinak… 😉

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>