Premiéra…

…moje první kabelka.
Zatím jsem vždycky obdivovala kabelky a tašky ušité někým jiným a říkala si, jednou to zkusím.
Trvalo to poněkud déle, ale tak to se mnou je…musím k dílu dozrát. A pak najednou přesně vím, že se do toho pustím, a že nastal čas…
A tady je výsledek…

Nebylo to úplně snadné. Nejsem švadlena a neznám různé vychytávky, které určitě práci usnadní, ale nakonec jsem se s tím zdárně poprala.
Posuďte sami.
🙂

Hlášky…

…vnučka Karolínka je v nich přebornice.
Už několikrát jsem si řekla, že bych si je měla zaznamenávat, protože se pak docela zapomínají. 
Moje děti taky nějaké zkomoleniny vymyslely, ale postupem času na ně jen matně vzpomínám. 
I když na některé zapomenout nejde.
„Na co to koukáš Romčo?“…“Víš, tatínku, na toho lítacího koně Oskara.“ Myslel tím film Souboj Titánů a létajícího koně Pegase. Ovšem, bylo to v době, kdy trh a televizní reklamy okupovali mobilní operátoři  Pegas a Oskar…proto ta záměna.
Nebo: „Mami, kup mi ten jogurt, jak jsem měl vždycky rád…nějak jsme mu říkali Havel nebo co.“…byl to jogurt se želatinou od firmy Zeman & Zeman…..ach ti politici.
Dcera nedávno taky zaperlila, když jsme se bavily o záclonách do jejich nového bytu.
„A jak máš teď zavěšené ty záclony?“ ptala jsem se jí. “ No, na ty krokodýlky.“…myslela tím žabky. 
A na vysvětlenou, když jsem se začala smát, mi vysvětlila, že to nemůžou být žabky, protože žáby nemají zuby…takže jedině krokodýlci!
Nyní exceluje vnučka:
Paní učitelce ve školce říká zkráceně „paničko“.
Strejdovi Romčovi říká „Čomko“
A včera mi řekla: “ babičko, chci mrskat“…myslela tím smrkat.
Představte si, že ráno přijde do školky a řekne: “ dobý den, paničko, ci mrskat.“

No není to nádherné, co se se slovíčky dá vymyslet a co všechno český jazyk umožňuje?
😀

Návštěva…

Tvoření šlo stranou…přijela k nám na týden dcera s dcerou.
Doma nastal trochu masakr v odklízení všech věcí minimálně do 1 metru výšky a budování zábran ze stolků, ale nakonec jsme to všechno zdárně vychytali…
Pokoj pro návštěvy jsme naštěstí stihli vybudovat i vymalovat a dokonce jsme ho vybavili i postýlkou, která zatím čekala na další přírůstek do rodiny na půdě.
A protože je vnučka veselá kopa, bylo o zábavu postaráno 😀

Minikumbálek…

Je malý, ale skladný.
Kupodivu se mi tam vešlo skoro všechno, kromě dvou beden s látkami. Naštěstí, kumbálku předchází ještě jedna stejně veliká místnůstka, kde se sice nevejde už moc regálů, protože je průchozí, ale bedny s látkami tam své místo budou mít. Spolu s vysavačem a prknem na žehlení.

Je to prostě úžasné.
Jdu, nehledám a NAJDU!

Pauza 2…

Po včerejším pokládání dlažby v mém kumbálku a obložení parapetu u syna v pokojíku, jsem si znova uvědomila, že už jsem těch zednických  „špinavých“ prací tak nějak nabažena.

Ještě mě čeká zaspárování a olištování, ale to už zvládnu a vydržím.

Abych si spravila náladu, vždycky si dám pauzu a vyplním ji nějakým tvořením.
Dneska – nástěnná polička do koupelny. Inspiraci jsem našla na netu a dnes jsem ji zrealizovala,

Stačilo pár zavařovaček, šroubky, svorky a prkénko…a pak už jen pár šikovných rukou 🙂

Pauza…

Nemám teď moc času na tvoření, protože doděláváme příčku v pokoji a zároveň dva kumbálky, kde budu mít aspoň trochu místa na uložení všech svých věcí na tvoření. Ono se to nezdá, ale těch věciček je opravdu hodně.
Kdo tvoří…ví.

To máte: látky, vlny, nitě, stuhy, knoflíky, zipy, výplně z dutého vlákna ( hodně objemné), noviny na ruličky (pletení z papíru), hotové ruličky, rámečky a spoustu dalších sarapatiček….atd…atd.

Už se těším, jak si všechno proberu, roztřídím a uložím do POPSANÝCH krabic. Nejhorší je totiž hledání konkrétní věci, když samozřejmě víte nabeton, že ji máte, ale bohužel nevíte kde.
A to se teď změní, doufám…mám ráda, když má každá věc své místo.
Děti už mi odrostly, takže doma nemám „skřítky nepořádníčky“, kteří mi neustále věci přemisťují do míst, kde bych je vůbec nehledala. Plánuji mít krabice přehledně popsané a úhledně uložené.

Ale to jsem trochu předběhla…zatím jsem ve fázi nekonečného vytírání sádrového poprašku ( Bonnie se po něm občas proběhne a zanechá tím po celém bytě otisk jejích tlapiček)  nebo skvrn po malování a utírání prachu.

Ale….schází mi, když dlouho nic nevytvořím, proto jsem si našla  něco jednoduchého, co netrvá dlouho a přesto mě to uspokojí, co se tvořivosti týče. A dá se to dělat klidně večer při televizi a pěkném filmu. Stačí kousek látky, filcu a bavlnky.

V práci se nám právě začala zelenat větvička břízy, tak přivoláváme jaro 🙂