Mrzne…

Možná si říkáte, že mráz není nic výjimečného…no, možná ne, ale u nás v Polabské nížině to tak častý jev zase není…
A kdo by měl taky mrazy rád…pokud se zrovna nejedná o nějakého horala…
Jednoho takového znám…je jím moje neteř, dcera mé sestry.
Už několikrát jsem byla svědkem podobného rozhovoru: “ Baruško, nejela bys se mnou k moři? „… “ mami, néé, co bych tam dělala? „
Abyste rozuměli…Barča ožívá první sněhovou vločkou, která se snese k zemi……a s přítelem společně prohlásí: “ Konečně normální počasí „…tihle dva se našli…
Je výborná lyžařka a snowboardistka, což před pár dny, v den svých 18. narozenin, všem dokázala složenou zkouškou…stala se z ní oficiální instruktorka lyžování.
Mám takové tušení, že nám ta holka jednou uteče minimálně do Alp……neříkejte to mé sestřičce 😉

Mě tentokrát mráz taky potěšil, protože už jsem byla šílená z toho neustálého bláta. Jak víte, mám 2 psy a Bonnie, která se mnou obývá gauč, je dlouhosrsté plemeno….. každé venčení bylo zakončeno sprchováním neskutečného množství bláta z tlapek.
Já to samozřejmě ráda podstoupím, ale „čeho je moc, toho je příliš“…jak praví známé pořekadlo.
Dnes nastala změna…nemusela jsem přeskakovat kaluže bláta a celý dvůr jsem přešla „suchou nohou“…SUPER!
A nakonec mě pobavil Barney…nebude přece ležet na studené zemi, že?

Vytáhl si z boudy svůj polštář a deku…patrně nechtěl být zalezlý….neměl by přehled 😀

No a já asi byla na mrazu trochu déle, než je zdrávo, jelikož mě napadly verše:

Ať si fíčí, ať si mrzne…hlavně, že už neprší,
však ta zima jednou přejde…kdy?…to zatím netuším..
Nebude to trvat dlouho…po lednu se noci krátí..,
já bych klidně hlasovala, ať se jaro IHNED vrátí…

Nadílka…

Ježíšek nezabloudil…našel k nám cestu…
asi jsme byli všichni  hodní…

Bylo to krásné, pohodové a milé…
Pozorovala jsem jednoho po druhém a ve všech tvářích jsem viděla úsměv, pohodu…a

                             PŘEKVAPENÍ.

Myslím, že můj výraz stál v jednom okamžiku za zdokumentování asi nejvíce…. a to, když jsem rozbalila běžné přáníčko, které se ale v jednom malém okamžiku změnilo na výjimečné…


Pro ty, kteří hned nepochopili „fazolku“…dcera nám tím oznámila, že čeká miminko. Nebylo by na tom nic divného, kdyby právě neměli 10 měsíční Ellinku…takže jak jsem napsala, překvapení hodno včerejšího svátečního dne…

Brzy budu muset v příspěvku „Babička“ opravit údaj o počtu mých vnoučat…

A je to tady!….Ježíšek…

Štědrý večer nastal….broukám si melodii…
ať dělám, co dělám, cpe se mi do hlavy pozměněná melodie této písně, než tradičně vánoční ( o textu radši pomlčím )…XindlX má prostě chytlavé tóny 😀
Doma je klid a pohoda…jsem moc ráda, že se v naší rodině neblázní.
Nekontrolujeme si navzájem, kdo má víc uklizeno nebo napečeno. Tradice sice ctíme, ale pouze v takových mezích, aby se každý cítil dobře..
Dnes nás nerozhodí nic…ani představa nacpaného břicha a možnost nabraných kil…
Jsme v pohodě a jsme rádi spolu…
O tom to přeci je, ne?
Moc se těším na večer, až uvidím rozzářené oči vnučky….jsou to nezapomenutelné okamžiky…

Přeji Vám všem stejně krásně prožité chvíle…

Dodělávky…

Takže rekapituluji…co ještě musím stihnout a udělat…
Už druhou zimu vymýšlím kam umístím na tom našem dvoře, ptačí budku…vlastně spíš krmítko. Dostala jsem ho loni od Ježíška…..ručně ho pro něj vyrobil můj šikovný švagr.
Zatím našlo místo na zdi u garáže…

Najít správné místo, to není jen tak….musí to lahodit oku a taky jsem chtěla na krmítko vidět z okna a pozorovat návštěvníky..
V úvahu jsem taky musela brát „pana domácího“ na dvorku… našeho Barneyho, který vše, co se hýbe a lítá, honí a chytá….. a vše, co je ze dřeva, přeměňuje na třísky. Pokud byste měli zájem o drtič větví, můžeme se domluvit…

Bláto, bláto a nic než bláto…. „Tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastným“
Před 2 roky jsme se přestěhovali do starého baráčku….nejdříve do jednoho pokoje a za běžného chodu domácnosti jsme postupně přetvářeli jednu místnost za druhou….“přetvářeli“  znamená úplně od píky…elektrika, omítky, štuk, stropy..
Na dvůr ještě nedošlo…pozn. k fotce…
V létě je všechno tak nějak hezčí a útulnější…
Takže ke starému, letitému dvoru, jsem letos zvolila jednoduchou neokázalou výzdobu….sem tam něco blýskavého vánočního, ale jinak pouze přírodu…

 

 

 

 

A poslední úkol…
Slíbila jsem ještě jeden košík, pokud ho stihnu….a  STIHLA 🙂

 

 

MÁM  HOTOVO 🙂

Venčení…

Včera navečer mi volala sestra…..není tak důležité proč, ale odkud…právě procházela lesem, už se pomalu smrákalo a doprovázela jí její labradorka….. měly  před sebou ještě několik km…
Tak takhle venčí má sestra….buď jde rovnou pěšky na návštěvu/procházku i několik km vzdálenou nebo se nechá odvézt ( párkrát i mnou ) daleko od domova a pak se pěšky vrací..
V tomhle zaostávám…chodím své 3 trasy kolem naší vísky a mám toho tak akorát. Možná je to trochu i naším Barneym, který kvůli jakémukoli emočnímu vzrušení kňučí, jako by ho „na nože brali“ a projít kolem všech psů štěkajících za vraty, je opravdu zážitek.
Lidé vycházejí ze svých příbytků a jdou se podívat, kdo že je to vytrhnul z jinak všedního dne..
No…aspoň se něco děje…
V tuto roční dobu se u nás dá jít ven jenom v případě, že je dlouhodobě sucho anebo naopak přimrzne. Naší vesnici totiž neobklopují lesy, jak byste si možná představovali, ale samá obdělávaná pole….. a projít rozježděnými cestami a oranicemi je nemožné.
Tedy pro mě…Barney s tím opravdu problém nemá…naopak…okamžitě se převtěluje do „bahňáka obecného“.
Odměnou za toto venčení je mi pes obalený blátem, nadšeně se o mě otírající, kdykoli se ke mně přiblíží…
Fotku mám pouze z léta, ale stejně blaženě vypadá i v blátě…

Letos jsem přes léto „venčila“ i můj vánoční kaktus…sice to nebyla taková legrace jako s Barneym, ale za to se mi odvděčil tak, že se pro změnu blaženě cítím já…
🙂

 

Pečení…

V pečení cukroví se teda opravdu nevyžívám…jsem divná?
Všude, kam se podívám, ne mě vykukují příspěvky hospodyněk s desítkami napečených druhů cukroví a načančané příbytky….tak nevím…asi JSEM divná.
Kdo vymyslel, že bude cukroví titěrný a nazdobený?…záda u toho bolí, je to piplačka a o finančních nákladech ani nemluvím…
Copak se to dá v dnešním běžném životě stíhat? Místo, abychom byli před vánoci v poklidu, finišujeme v práci, sháníme dárky, děláme si zásoby jídla, jako bychom byli vysláni přinejmenším na měsíc do naprosté pustiny….
Realita je taková, že rok co rok čekám na telefon od maminky, která se v čase blížících se vánoc zmíní o příjezdu mé sestry k ní a společném pečení. S napětím očekávám v rozhovoru okamžik, kdy zazní: “ uděláme dvojitou dávku a něco málo ti napečeme. “ HURÁ!….jsou to zlatíčka…
Občas ale ze sebe taky něco vykřešu…

dnes kokosové kuličky a vosí hnízda…nepečené

Víte jak peču nejraději?
1.Přečtu recept
2.odvážím „bajvoko“
3.sesypu
4.zamíchám
5.vleju na plech
6.pokladu/posypu něčím
7.upeču
8.HOTOVO

Hospodyňka poskakující s radostí v kuchyni už ze mě asi nebude…
PEČU  NA  TO  😀

Předvánoční tvoření..

NESTÍHÁM!…….nemyslím vánoční přípravy…ale tvořit!
Zase jsem to podcenila..
Ale snažím se.
Zároveň si slibuju, že hned po Novém roce začnu s přípravou na jarní a velikonoční tvoření.
Určitě vám je jasné, jak to dopadne. Kdo tvoří…ví..

tvořím s vnučkou..

tvořím v kuchyni…
tvořím doma…tady spíš aranžuji ( vytvořila moje sestřička )
dcera Terezka se taky snaží…moc krásné ozdoby
tvořím v práci…jako každý rok je v závěru roku frmol..
Včera jsem dopletla košíček na ubrousky, pro kolegyni v práci….a co myslíte?…pokazila jsem závěrečnou uzavírku. Vy, které pletete z papíru víte, co je to za malér….papír je pomačkaný a jen tak to nezakamuflujete…
Takže co teď…
Začít nanovo…do 23hod jsem měla plné ruce práce….dnes ráno jsem předala a rychle vyfotila v kanclu 🙂
Ježíšku…už můžeš přijít…

Mikuláš…

Odříkávám si říkanku: Mikuláš, ztratil plášť, Mikuláška sukni…
Nevím, co to se mnou je, ale zase jsem si to v hlavě přeříkávala a snažila se tomu „přijít na kloub“….proč by paní Mikulášová měla ztrácet sukní??…asi moc přemýšlím…hlavně, že se nám to hezky rýmuje, co?
Stává se vám to taky?
Najednou zjistíte, že všechno, co jste si v dětství přeříkávali s úplnou samozřejmostí, je vlastně úplný nesmysl. Ale kam se hrabe paní Mikulášová…co třeba: éro letí, nemá děti..my je máme, neprodáme!
Jako by to mělo podtext nějakého prodeje dětí přes hranice…
Nevím, jestli se mám smát nebo brečet.
Možná bych měla začít vymýšlet nové říkanky, které by se mohly uchytit a ještě k tomu dávaly smysl…budu o tom uvažovat…

Přes to všechno, bylo dnešní odpoledne pro vnučku plné zážitků.
Vystoupení spolu s dětmi ze školky kategoricky odmítla a opakované přesvědčování rodičů se minulo účinkem…Kdo jí zná, ví, že s ní nic nehne.
Čekali jsme projev emocí, jakmile se ukáže očekávaná trojka, Mikuláš, čert a anděl….a spoléhali na vliv zážitku na příštích pár týdnů…znáte to: “ Jestli nebudeš spinkat, přijde čert „…..“ Nezlob nebo si pro tebe přijde čert „…apod.
Karolínka opět nezklamala! S Mikulášem si povídala, s čertem se fotila…a to všechno s úsměvem.
Domů odcházela spokojená, rodiče méně, protože ztratili možnost hrozit čertem 😀

Ta holka je prostě OSOBNOST!