Odtajněný…

…dáreček pod stromeček. Už nezkazím překvapení. Vnučky si to sice ještě nemohly v příspěvku přečíst, ale bylo to zároveň překvapení i pro jejich maminku. Té teď nezbývá nic jiného, než si najít chvilku a s holčičkami si pohrát.

PEXESO

img_20161205_131657_resized_20170109_090134955

img_20161205_131728_resized_20170109_090119668

img_20161205_131754_resized_20170109_090045759

Je libo muchlat, žužlat nebo ohýbat?…klidně…stačí vyprat a vyžehlit…

Hláška dne podruhé…

…vnučka Ellinka sedí v kuchyni na bobku a vysvětluje své mladší sestřičce: „Andulko, musíš počkat, sedni si tady na hovínko, jako já.“

Neděste se, myslím, že tím chtěla říct, aby si ségra vedle ní sedla na bobek…

😀

A je to tady…

12768107_1117690541608956_4730789380478014298_o

…jedné noci přišla na svět moje 4. vnučka. Jmenuje se Olívie Rebeka, váží 3340g a měří 51cm.

12442863_1115046605206683_2079827057_n

Datum narození: 26.2.2016…jsem zvědavá, co jí tři 2 a dvě 6 do vínku nadělí…

 

Prázdniny…

skončily….myslím tím jarní. Ne, že bych to nějak prožívala, své děti mám už dospělé, ale zrovna v tomhle týdnu přijely s dcerou moje vnučky.

V baráku se sešly 3 holky ve věku 4 a půl roku, 2 roky a 6 měsíců. Všechno dohromady se plazilo, běhalo a skákalo v mém skromném malém pokoji, křičelo, brečelo, fňukalo a jásalo. Ty dvě starší si rychle poradily s malým prostorem a vzaly útokem mou postel, která se rázem stala bezvadnou trampolínou. Kdykoli přestal hlahol a bylo víc jak 5 min ticho,  pojala jsem podezření, co že se to děje…..A taky že dělo!….holky oždibovaly kytky na okně, schovávaly se pod peřinou a měly obrovskou radost, protože je u toho ze dvora pozoroval náš pes Barney.

V mžiku byly naše „princezničky“  jako racochejlové…účes alá nedbalá elegance 😀
IMG_20160206_140655IMG_20160206_140702IMG_20160206_140706
Ovšem dostat  je obě do záběru fotoaparátu se mi dlouho nedařilo…
Nakonec jsem jeden úspěšný pokus přece jenom měla…
IMG_20160207_125708
Vzácná chvilka klidu…nevýchovné, ale účinné…honem vařit kafíčko…

Když pominu šarvátky, brek a nejčastější větu: “ To je moje!“, tak to byla vlastně pohoda.
Nejmenší Andulka se z miminka stala batoletem, protože přišla na to, jak se posunovat, jak klečet na všech čtyřech a nakonec se sama i posadila.

Zprvu to byl jenom takový pololeh, následoval polosed a nakonec opravdový sed.
 IMG_20160207_125553IMG_20160207_125601 vt6wEe7PP2ttYIw-DkGGtyNlF1NlOwmc4h-OdrP-YstqykSm0CVnOZKB1IueDeAXm5nso4U IMG_20160207_081353
V jednu chvíli se hrdě otočila na ségru a sestřenku, a jakoby říkala: to koukáte, co? Sedím a koukám na pohádku jako vy!
IMG_20160207_134450
 
Vlastně to byl moc pěkný týden.
🙂
 

 

Role babičky…

je dána časem….bohužel ho není tolik, když ještě pracuji a potřebuji udělat i spoustu dalších věcí. Ale i chvilky se cení, ne?
A protože já sama pořád něco tvořím, ale třeba k šicímu stroji ještě Káju pustit nemůžu, vynahrazujeme si to spolu občas jiným tvořením.

Dostala jsem od kolegyňky magnetickou tabulku po dětech, asi už ani ne úplnou, ale i tak nám posloužila. Víc kostiček už jsme neměly.
Vzpomínám si, že jsem takovou taky kdysi měla.
Vysvětlivky: kytičky (pod stromečkem),  míč (mezi panáčkama dole), zmrzlinka (vpravo dole), 
sluníčko (vpravo nahoře), měsíc (nad stromečkem)
Druhý obrázek je sice rozmazaný, ale Karolínku zrovna napadlo hýbat mi s tabulkou při focení a opravdu jí to bavilo. Smála se tak upřímně, že jsem se odbourala smíchem i já.
IMG_20151028_124257
Radši jsem ani fotku nezvětšila.
😀