Dodělávky…

Takže rekapituluji…co ještě musím stihnout a udělat…
Už druhou zimu vymýšlím kam umístím na tom našem dvoře, ptačí budku…vlastně spíš krmítko. Dostala jsem ho loni od Ježíška…..ručně ho pro něj vyrobil můj šikovný švagr.
Zatím našlo místo na zdi u garáže…

Najít správné místo, to není jen tak….musí to lahodit oku a taky jsem chtěla na krmítko vidět z okna a pozorovat návštěvníky..
V úvahu jsem taky musela brát „pana domácího“ na dvorku… našeho Barneyho, který vše, co se hýbe a lítá, honí a chytá….. a vše, co je ze dřeva, přeměňuje na třísky. Pokud byste měli zájem o drtič větví, můžeme se domluvit…

Bláto, bláto a nic než bláto…. „Tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastným“
Před 2 roky jsme se přestěhovali do starého baráčku….nejdříve do jednoho pokoje a za běžného chodu domácnosti jsme postupně přetvářeli jednu místnost za druhou….“přetvářeli“  znamená úplně od píky…elektrika, omítky, štuk, stropy..
Na dvůr ještě nedošlo…pozn. k fotce…
V létě je všechno tak nějak hezčí a útulnější…
Takže ke starému, letitému dvoru, jsem letos zvolila jednoduchou neokázalou výzdobu….sem tam něco blýskavého vánočního, ale jinak pouze přírodu…

 

 

 

 

A poslední úkol…
Slíbila jsem ještě jeden košík, pokud ho stihnu….a  STIHLA 🙂

 

 

MÁM  HOTOVO 🙂

Včera neděle byla….včera byl hezký čas

Splněno…
Vše, co jsem potřebovala nutně dodělat, jsem zvládla.
Ono se řekne..udělat košíčky, ale právě ty přípravné práce, jsou časově nejnáročnější…

takhle to začíná..

a pak už jenom člověk sedí, ruličkuje a nadává na bolest zad…

 následuje výroba formy, podle které se plete a drží tvar košíku…a samotné pletení..
barvení a lakování…… zapojila se i vnučka Karolínka 🙂
a takhle to končí…

Dlouhé podzimní večery…

Každoročně, jakmile se začne brzy stmívat, začnu mít potřebu něco vytvořit..

Mí přátelé umí přesně tenhle okamžik vysthnout a já slyším ze všech stran : “ to chci! „… “ jééé, udělej mi taky „…. “ prosím, prosím, já bych potřeboval(a) „….a tak motám, šiju, pletu, háčkuju….