Pozdě, ale přece…

jsem nakonec ušila plánované vánoční polštářky a běhoun na stolek.
Vánoční host, pan Bacil Nezvaný, všechno posunul…jenže na mě si nepřijde!

IMG_20160101_124135 IMG_20160101_124148 IMG_20160101_124036 IMG_20160101_124052

A protože jsou Vánoce každý rok, polštářky i běhoun o ně nepřijdou a opět nastane jejich čas…

Postřehy z Vánoc…

Předvánoční doba v práci…bylo nám striktně doporučeno, vybrat si dovolenou do posledního dne a žádné převádění do roku následujícího. Musela jsem na poslední chvíli řešit neřešitelné…2 dny před Štědrým dnem mě navštívil bacil, který se k nám přistěhoval o pár dní dřív, pravděpodobně ze školky, transportem na vnučce Karolínce.
A že si u nás zařádil!
Scénář byl naprosto stejný u každého….1. den jsme ze sebe všechno vyhazovali s takovou vervou, že jsme se 2. den nemohli ani pohnout, jak nás bolely všechny svaly. Kdo by to byl řekl, že se při blití zapojí tolik svalů….kam se hrabe sport.
No…moc jsme toho nesnědli, neměli jsme šanci se přecpat a předsevzetí o shazování nabraných kil můžeme letos vynechat.
.
Štědrý den se navzdory tomu vydařil…rodina pohromadě a dětský údiv, smích a nadšení byly tou nejkrásnější odměnou.

Svátky byly poklidné v kruhu rodinném.

TV program by nebyl občas špatný, jen kdyby na mě nevyskakovaly stejné pořady pořád dokola…jednou večer, hned na to ráno opakování, a další dny postupně na všech stanicích. Jsou filmy, na které se ráda podívám i opakovaně, ale 4x během jedněch vánoc, to fakt ani já nedám.

Přání a sms jsem také dříve posílala „ostošest“…letos mi to nějak nešlo. Napsat jednoduchý verš nebo slogan a poté ho poslat všem v seznamu kontaktů v telefonu, mi najednou přišlo hrozné a neosobní. O to víc mě potěšilo úplně neplánované zavolání spolužačky, které by mohlo trvat hodiny a hodiny a pořád bychom si měly co říct…díky Blani, bylo to milé 🙂

Psi byli zase vystrašení dělobuchama….Bonnie našla útočiště v rohu pod gaučem a Barney si užil jednu noc v chodbě v baráku ( jinak bydlí v kotci)….nestěžoval si, a protože ví, že bez dovolení do baráku nesmí, dělal, že tam vůbec není, jen po mě sem tam mrknul :-)….v noci chrápal jako starej fotr.

Počasí střídavě dobré…potěšil mě mírný mráz, protože zatuhla půda na dvoře a chvilku byl klid od rozčvachtaného bláta. Dvůr totiž ještě nemáme upravený a když se ti naši psí blázni honí, bláto od nich lítá jak za stádem muflonů. Těsně před štědrým dnem mi takováhle sprška přistála na okně…moc pěkné mám okno!…někdo ho zdobí umělým sněhem, mně se o výzdobu postarali moji miláčkové.

Na Silvestra sněžilo, což možná někomu připadá běžné, ale u nás, v Polabské nížině, je to jev vzácný. Stála jsem po půlnoci na dvoře, koukala na hvězdy a na padající sníh…krásné!
Ráno jsme byli tam, kde předtím…bláto, bláto, nic než bláto.
Mladí slavili s partou kamarádů na horách, já zůstala v naší nížině a vůbec mi nevadilo, že nejsem opilá, a že neslavím na povel.

A je to za námi..


                                   PŘÍJEMNÝ  ROK  2016!

Nadílka…

Ježíšek nezabloudil…našel k nám cestu…
asi jsme byli všichni  hodní…

Bylo to krásné, pohodové a milé…
Pozorovala jsem jednoho po druhém a ve všech tvářích jsem viděla úsměv, pohodu…a

                             PŘEKVAPENÍ.

Myslím, že můj výraz stál v jednom okamžiku za zdokumentování asi nejvíce…. a to, když jsem rozbalila běžné přáníčko, které se ale v jednom malém okamžiku změnilo na výjimečné…


Pro ty, kteří hned nepochopili „fazolku“…dcera nám tím oznámila, že čeká miminko. Nebylo by na tom nic divného, kdyby právě neměli 10 měsíční Ellinku…takže jak jsem napsala, překvapení hodno včerejšího svátečního dne…

Brzy budu muset v příspěvku „Babička“ opravit údaj o počtu mých vnoučat…

A je to tady!….Ježíšek…

Štědrý večer nastal….broukám si melodii…
ať dělám, co dělám, cpe se mi do hlavy pozměněná melodie této písně, než tradičně vánoční ( o textu radši pomlčím )…XindlX má prostě chytlavé tóny 😀
Doma je klid a pohoda…jsem moc ráda, že se v naší rodině neblázní.
Nekontrolujeme si navzájem, kdo má víc uklizeno nebo napečeno. Tradice sice ctíme, ale pouze v takových mezích, aby se každý cítil dobře..
Dnes nás nerozhodí nic…ani představa nacpaného břicha a možnost nabraných kil…
Jsme v pohodě a jsme rádi spolu…
O tom to přeci je, ne?
Moc se těším na večer, až uvidím rozzářené oči vnučky….jsou to nezapomenutelné okamžiky…

Přeji Vám všem stejně krásně prožité chvíle…

Dodělávky…

Takže rekapituluji…co ještě musím stihnout a udělat…
Už druhou zimu vymýšlím kam umístím na tom našem dvoře, ptačí budku…vlastně spíš krmítko. Dostala jsem ho loni od Ježíška…..ručně ho pro něj vyrobil můj šikovný švagr.
Zatím našlo místo na zdi u garáže…

Najít správné místo, to není jen tak….musí to lahodit oku a taky jsem chtěla na krmítko vidět z okna a pozorovat návštěvníky..
V úvahu jsem taky musela brát „pana domácího“ na dvorku… našeho Barneyho, který vše, co se hýbe a lítá, honí a chytá….. a vše, co je ze dřeva, přeměňuje na třísky. Pokud byste měli zájem o drtič větví, můžeme se domluvit…

Bláto, bláto a nic než bláto…. „Tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastným“
Před 2 roky jsme se přestěhovali do starého baráčku….nejdříve do jednoho pokoje a za běžného chodu domácnosti jsme postupně přetvářeli jednu místnost za druhou….“přetvářeli“  znamená úplně od píky…elektrika, omítky, štuk, stropy..
Na dvůr ještě nedošlo…pozn. k fotce…
V létě je všechno tak nějak hezčí a útulnější…
Takže ke starému, letitému dvoru, jsem letos zvolila jednoduchou neokázalou výzdobu….sem tam něco blýskavého vánočního, ale jinak pouze přírodu…

 

 

 

 

A poslední úkol…
Slíbila jsem ještě jeden košík, pokud ho stihnu….a  STIHLA 🙂

 

 

MÁM  HOTOVO 🙂

Pečení…

V pečení cukroví se teda opravdu nevyžívám…jsem divná?
Všude, kam se podívám, ne mě vykukují příspěvky hospodyněk s desítkami napečených druhů cukroví a načančané příbytky….tak nevím…asi JSEM divná.
Kdo vymyslel, že bude cukroví titěrný a nazdobený?…záda u toho bolí, je to piplačka a o finančních nákladech ani nemluvím…
Copak se to dá v dnešním běžném životě stíhat? Místo, abychom byli před vánoci v poklidu, finišujeme v práci, sháníme dárky, děláme si zásoby jídla, jako bychom byli vysláni přinejmenším na měsíc do naprosté pustiny….
Realita je taková, že rok co rok čekám na telefon od maminky, která se v čase blížících se vánoc zmíní o příjezdu mé sestry k ní a společném pečení. S napětím očekávám v rozhovoru okamžik, kdy zazní: “ uděláme dvojitou dávku a něco málo ti napečeme. “ HURÁ!….jsou to zlatíčka…
Občas ale ze sebe taky něco vykřešu…

dnes kokosové kuličky a vosí hnízda…nepečené

Víte jak peču nejraději?
1.Přečtu recept
2.odvážím „bajvoko“
3.sesypu
4.zamíchám
5.vleju na plech
6.pokladu/posypu něčím
7.upeču
8.HOTOVO

Hospodyňka poskakující s radostí v kuchyni už ze mě asi nebude…
PEČU  NA  TO  😀

Předvánoční tvoření..

NESTÍHÁM!…….nemyslím vánoční přípravy…ale tvořit!
Zase jsem to podcenila..
Ale snažím se.
Zároveň si slibuju, že hned po Novém roce začnu s přípravou na jarní a velikonoční tvoření.
Určitě vám je jasné, jak to dopadne. Kdo tvoří…ví..

tvořím s vnučkou..

tvořím v kuchyni…
tvořím doma…tady spíš aranžuji ( vytvořila moje sestřička )
dcera Terezka se taky snaží…moc krásné ozdoby
tvořím v práci…jako každý rok je v závěru roku frmol..
Včera jsem dopletla košíček na ubrousky, pro kolegyni v práci….a co myslíte?…pokazila jsem závěrečnou uzavírku. Vy, které pletete z papíru víte, co je to za malér….papír je pomačkaný a jen tak to nezakamuflujete…
Takže co teď…
Začít nanovo…do 23hod jsem měla plné ruce práce….dnes ráno jsem předala a rychle vyfotila v kanclu 🙂
Ježíšku…už můžeš přijít…

Vánoce už vykukují !!

…a andílci a zvonečky k Vánocům patří…



… a kouličky, tzv.  falešný patchwork



a samozřejmě nesmí chybět skřítci  😉